Rozhovor k 25. výročí založení Počítačové školy Altix

Počítačová škola Altix si na podzim 2018 připomíná 25 let své existence. Při této příležitosti jsme požádali o rozhovor zakladatele firmy a jejího ředitele Ing. Pavla Ludvíka.

Vzpomenete si na vznik Počítačové školy Altix?

Ano, mám to pořád v hlavě. Po převratu jsem se živil jako programátor na volné noze a když jsem zaučoval obsluhu programů, všiml jsem si, že zákazníci velmi hodnotí způsob, jakým jsem je to učil. Více nežli programy samotné. Tehdy mě ta myšlenka napadla.

A založil jste školicí středisko.

Tak rychle to nešlo, neměl jsem peníze. K programování jsem si přibíral občasnou práci jako lektor počítačových kurzů, napsal jsem a vydal příručku Začínáme na PC, která byla jednou z prvních v zemi. Za utržené peníze jsem v roce 1993 koupil 4 počítače, pronajal jsem si místnosti a s kolegou jsme začali zájemce učit pracovat na PC.

Jaké kurzy jste nabízeli?

Tehdy letěl kurz Základy obsluhy počítače, také textový editor T602, jednoduché účetnictví, vše bylo ještě v operačním systému DOS. V roce 1995 přišly první schopné Windows, tak jsme je začali školit, s nimi přišly i první kurzy Word a Excel. Tehdy jsme už měli nabídku docela širokou, přes den běžely firemní kurzy, v podvečer pro veřejnost. Všimli si nás rovněž na úřadě práce a po získání potřebné akreditace jsme začali s rekvalifikačními kurzy pro nezaměstnané.

Vím, že vašimi kurzy prošla celá řada lidí.

Ano, na konci 90. let to bylo přes 600 lidí ročně, převážně jednotlivců. Příjem přihlášek byla docela velká práce a skláním před našimi tehdejšími asistentkami, které celé dny telefonovaly a přijímaly přihlášky jednu za druhou. Tehdy internet ještě nebyl nebo teprve začínal, nikdo s ním neuměl dělat, tak se ho ani nedalo využít. Později účastníci přicházeli znovu a přiváděli své rodinné příslušníky, zažil jsem případy, kdy jsem v kurzu měl po letech i dospělé děti někdejších absolventů.

To musely být stovky lidských osudů, utkvěly vám některé z nich v hlavě?

Ano, někdy byly naše zážitky velmi veselé, někdy také ne. Vzpomínám si na jednu ženu, která se nutně potřebovala naučit dělat na počítači, měla neobyčejné potíže se po večerech dopravovat do Zlína a doma jí základy práce na počítači nikdo nebyl schopen vysvětlit, i když tam měla samé PC odborníky. Nebo na ženu, která odešla na mateřskou za minulého režimu, bydlela na samotě nad Zlínem, vypiplala dvě děti, dochovala babičku a po asi 15 letech se vrátila zpět do práce. Změny, které ve Zlíně uviděla a požadavky, které byly kladeny, byla jen těžko schopna vstřebat.

Kolik vás tehdy ve školicím středisku pracovalo?

Pokud se pamatuju, byli jsme 3 až 4 zaměstnanci nastálo a pak byl tým externích lektorů, kteří se střídali hlavně ve večerních kurzech. Začínali jsme s 1 učebnou, později jsme měli dvě a pak ještě třetí v Přerově. Později se takový počet stálých zaměstnanců nedal udržet, protože kurzy začaly získávat silně sezónní charakter a uživit tolik lidí v létě, kdy nebylo mnoho práce, to se nedalo.

Měli jste ve Zlíně konkurenci?

To víte, že měli, a leccos na nás zkoušela. Byl to boj.

Na konci 90. let jste tedy měli prosperující a rozjetou firmu. Jak se vyvíjela dál?

V roce 1998 přišel v souvislosti se státními popovodňovými úspornými opatřeními dost velký propad. Projevilo se, že jsme byli dost zaměřeni na rekvalifikace, které nám dělaly velkou část obratu. Tehdy jsme se zjistili, že činnosti musíme diverzifikovat. Propad jsme nějak zvládli, zaměřili jsme se také na firmy, a v novém tisíciletí nám pomohly i celostátně organizované kurzy Národního programu počítačové gramotnosti a kurzy pro elektronizaci státní správy. To byly dvouhodinové kurzy a naučili jsme se v nich doslova pásové odbavení stovek účastníků. Museli jsme pracovat velmi efektivně, protože účastníci platili malou částkou, která se nesměla rozpustit v režiích. Ale v souhrnu to byl značný balík peněz.

Po vstupu do EU přišlo období velkých dotací, které šly i do vzdělávání. Zaznamenali jste ho?

Určitě. Účastnili jsme se mnoha velkých vzdělávacích projektů, byly to cykly 10 až 20 kurzů, někdy i více, často na hodně vysoké úrovni. Využívali jsme zkušeností ze sérií kurzů počítačové gramotnosti. Koupili jsme notebookovou učebnu, díky níž jsme mohli pořádat kurz také u vzdálených zákazníků. Realizovali jsme kurzy ve firmách, nebo když jejich zaměstnanci vyjeli na pár dnů do hor, tak i tam. To bylo někdy zajímavé – učit lidi, kteří strávili noc v baru... V tomto období jsme dobře zvládli problematiku firemního zpracování dat a těší mě, že mnohé firmy se na nás začaly obracet opakovaně, jsme partnery až do dneška.

Kde všude vaše kurzy pořádáte?

Naší oblastí je Zlínský kraj, s přesahem na Olomoucko a Brněnsko. Ale v době notebooků vzdálenost není rozhodující, takže já osobně jsem vedl nějaké semináře už ve všech krajích ČR. Dnes není problém vzít mobilní učebnu a jet za zákazníkem 50 i 100 km, nebo z ní vzít 1 notebook a sednout s jednotlivcem.

Vy učíte i jednotlivce?

Ano, je to nutné. Doba, kdy veřejnost měla zájem o hromadné kurzy, je již pryč a přitom se stále vyskytují jednotlivci, kteří ty základy PC chtějí. Nebo se ozývají lidí, kteří vyžadují velmi specifické znalosti, a s těmi musíte pracovat jednotlivě. Nebo chtějí vyřešit jeden konkrétní problém, poradit s jeho řešením. I na toto jsme zařízeni. Máme malou konzultační místnost, kde ty jednotlivce nebo malé skupinky můžeme odbavit s malými režijními náklady, nemusíme kvůli tomu mít velkou učebnu.

Jaká je současnost vaší firmy?

Základem naší činnosti jsou pořád klasické kurzy – pro firmy, pro jednotlivce. Přibývá kurzů pro velmi pokročilé, s přesahem do programování. Máme také speciální zakázky na pomezí výuky, konzultací, někdy jsou zakončeny obsáhlými návody, příručkami. Nově nabízíme analýzy a návrhy postupů při zpracování dat. Některé firmy si všimly naší velmi dobrých organizačních schopností při přípravě vzdělávacích akcí, i takový servis jim poskytujeme. Zorganizovat třeba školení pro stovku lidí v podniku, pro každého dvě tři školení, aby dobře navazovala, vhodně zájemce rozřadit, stanovit termíny v souladu s jejich možnostmi, směnami, to je dost složitý úkol a my to umíme.

Jak hodnotíte současnou úroveň používání počítačů ve společnosti?

Když si odmyslím, že se počítače používají na hlouposti, tak úroveň šla velmi nahoru. Mladá generace vychází ze škol a zná toho hodně, bohužel jejich znalosti zejména ze středních škol jsou v praxi často jen málo použitelné. Posunuli se lidé v podnicích, řada z nich řeší pomocí počítače komplikované úlohy a dokáže z něho dostat skutečně maximum. Přitom ale i mezi nimi jsou takoví, kteří základní a často používané úkony dělají velmi složitě a neefektivně. Zorganizovat si složky na disku a cíleně do nich ukládat dokumenty je pro mnohé stále velký problém. Ale pořád je ve firmách dost lidí, kterým počítač spíš komplikuje práci, jednoduché věci jim trvají moc dlouho, volí příliš složité postupy. Potíž je, že o tom nevědí a že jejich šéfové to nechtějí přiznat. To pak kurzy komplikuje.

 


© Počítačová škola Altix, s.r.o., nám. T. G. Masaryka 588, 760 01 Zlín, tel. +420 601 211 980, e-mail: info@altix.cz
design: Neofema s.r.o.